Co jsou hořčiny a k čemu jsou dobré?

Hořčiny neboli amara jsou hořké látky mající blahodárný vliv na trávicí ústrojí. Zvyšují sekreci žaludečních šťáv a pomáhají dobrému trávení.

Hořčiny jsou přírodní látky různého chemického složení a výrazně hořké chuti. Jsou to bezdusíkaté látky tvořené uhlíkem, vodíkem a kyslíkem. V léčebných dávkách nemají žádné vedlejší účinky. Podporují vylučování žaludečních šťáv a tím zlepšují trávení. Užívají se převážně jako tinktury nebo alkoholové výtažky.

Obecný pohled

V širším slova smyslu se za hořčiny považují všechny hořké rostlinné produkty dráždící chuťové receptory. Může však jít i o některé silně hořké alkaloidy (například chinin či strychnin).

Ve vyšších koncentracích jsou hořčiny obsaženy například v chmelu, pelyňku, řebříčku, zázvoru, zeměžluči, benediktu, chilli a dalších hořkých či pálivých léčivkách. Najdeme je také v obyčejné sedmikrásce, pampelišce, plodech jeřábu, šalvěji, mařince vonné nebo mateřídoušce. Pod souhrnným názvem amarum nebo amara je rovněž najdeme v bylinných směsích.

Léčivé účinky

Hořčiny dráždí chuťové receptory v ústech, čímž podporují tvorbu slin a startují úspěšný trávicí proces. Následně působí v žaludku na sliznici a zvyšují tvorbu trávicích enzymů i žaludeční kyseliny. Opět tím startují trávení na plné obrátky. Současně s tím pak zlepšují mobilitu svalstva trávicího traktu, což následně urychluje trávení potraviny. Takto však působí pouze v menších dávkách. Ve větších mohou způsobit překrvení a podráždění sliznice. Proto jako u všeho i zde platí ono otřepané „všeho s mírou“.

Kromě obtíží s trávením jsou hořčiny doporučovány rovněž při chronických gastritidách (záněty žaludeční sliznice), při anorexii a problémech s nedostatečnou tvorbou slin. Dále se využívají ke zlepšení činnosti jater, žlučníku i žlučových cest. Pomáhají rovněž při průjmech.

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)

Snad nejpopulárnějších zástupcem hořčin je právě pelyněk. Patří do skupiny hořčin – amara aromatica. Což znamená, že vedle hořčin obsahuje i silici. Kromě hořké chuti má i výraznou vůni. Ovlivňuje činnost nejen trávicího traktu, ale rovněž i činnost jater a žlučníku.

Jako léčivá bylina byl pelyněk dobře známý již ve starověkém Egyptě a Řecku a od té doby se stále využívá jeho hořkosti. Pelyňkový čaj pomáhá při zkaženém a otráveném žaludku, osvědčuje se proti zvracení, zánětu, nechutenství, při poruchách tvorby žaludeční kyseliny, nemocech jater, žlučníku a dvanácterníku. Též odstraňuje křeče trávicí soustavy způsobené nadměrnou plynatostí a pelyňkový čaj má i protizánětlivé účinky, posiluje při chřipce a prochladnutí a vyhání střevní parazity.

Zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea)

Její jméno je odvozeno od výrazně hořké chuti, díky čemuž je zároveň prvotřídním lékem na všechny choroby zažívacích orgánů. Zlepšuje trávení, mírní pálení žáhy a říhání, zlepšuje chuť k jídlu, léčí zkažený žaludek a upravuje vylučování žaludečních šťáv, čímž všestranně posiluje žaludek.

Zároveň příznivě ovlivňuje játra, žlučník, dvanácterník, zlepšuje látkovou výměnu (metabolismus), zvyšuje peristaltiku střev, vyhání střevní parazity a upravuje stolici.

Dále podporuje činnost sleziny, tvorbu červených krvinek (má tedy vliv na chudokrevnost) a zlepšuje krevní oběh. Mírně zvyšuje krevní tlak, celkově posiluje organismus a uklidňuje. Podává se i při horečkách a infekčních onemocněních, protože podporuje vlastní obranné schopnosti organismu.

Zeměžluč má také výborné ranhojičské účinky. Pití čaje urychluje hojení ran, které je třeba zároveň omývat silným odvarem, ošetřovat čerstvou šťávou nebo na ně přikládat rozdrcenou bylinu.

Benedikt lékařský (Cnicus benedictus) – tato hořká bylina se vnitřně užívá při poruchách zažívání, protože potlačuje nadýmání a urychluje a posiluje trávení. Kromě toho zlepšuje tvorbu žluče, reguluje látkovou výměnu, působí desinfekčně a antisepticky a má antivirové účinky.

Dále podporuje vylučování kyseliny močové z organismu, využívá se při nechutenství a při problémech s játry a žlučníkem. Zevně hojí některé druhy lupénky, kožní záněty i bércové vředy.

Nejčastěji se užívá v podobě nálevu, kdy se sušené listy, květy nebo nať přelijí horkou vodou a nechají se asi deset minut vylouhovat. Možný je krátce vařený odvar (asi 2 minuty) ze sušených úborů. Pijeme dva až tři šálky denně před jídlem.

Benedikt je dobře snášen jak dětmi, tak starými lidmi. Jedinou kontraindikací jsou těžké ledvinové poruchy. Ovšem jako všechny velmi hořké byliny, ani benedikt by neměl být užíván ve zbytečně velkých dávkách.